23. 3. 2014

Páramo Santurbán (cz/en/es)

Vidět páramo Santurbán byl můj sen, který se mi splnit tento víkend. Kdyby vás zajímalo, proč jsou párama tak speciální, můžete si něco přečíst tady: http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/rostliny-zpod-vrcholku-rovnikovych-and-1-historick.pdf

Nejbližší páramo je z Bucaramangy v podstatě kousek, jen 100 km. Problém je trochu v tom, jak se tam dostat. Cesty jsou z velké části jen rozbité polňačky s kupou děr a kamení. Většina lidí tady jezdí v menších džípech, my jsme se však rozhodli překonat překážky v našem Peugeotu 206.

Z Bucaramangy ležící v nadmořské výšce cca 900 metrů, jsme na první noc zakotvili ve vesnici Vetas, abychom se trochu aklimatizovali a zvykli si na 3300 metrů nad mořem. Hráli jsme karty, kostky a jedli z našich zásob, ono se tam nic moc jiného dělat nedalo, ve zlatodolné vesnici na konci světa.

Další den jsme popojeli výš do hor a hledali, kde nechat zaparkováno autíčko na dva dny. A začalo dobrodružství – vecpali jsme se totiž s Peugeotkem, kam jsme neměli a uvízli jsme v potoce. Po dvou, skoro třech hodinách posouvání, nadzvedávání, podkládání a jiného veselého manipulování v ledové říčce se nám podařilo auto zachránit. Co je podstatné, ani na chvilku jsme neztratili úsměv ze rtu a všechno jsme to brali jako součást výpravy. A seznámili jsme se s místním usedlíkem, donem Pedrem, který taky přiložil ruku k dílu a u nějž jsme nakonec ubytovali naše auto. Vybaveni radami (tady se cesty neznačí, tak bylo nutné se přeptat) jsme sbalili batohy a začali výstup.

Nadmořská výška dělá s člověkem svoje, dýchalo se hůř, nohy byly těžší...Ale i přes pocity slabosti se vše ustálilo a my se vyšplhali do 3800 metrů plnou lagun a vzácných „frajlechonů“. Juan Carlos, kamarád, který výpravu navrhl, nás chtěl zavést k jedné laguně a zakempovat tam. Ale ani po dvou hodinách chození a hledání, jsme ji nenašli. Padla noc a nám nezbývalo, než zakempovat jinde. V rychlosti jsme uvařili, všechno snědli a zalehli. Tedy, kluci padli jako mrtví. Já se ještě chvíli kochala s drkotajícími zuby výhledem na hvězdy zdrcadlící se v laguně.

Stála jsem na srázu a dívala se do bezedné temnoty, jen místy protknuté jasem hvězdy. Svět se obrátil vzhůru nohama a já se dívala dolů do vesmíru. Chvílemi mě brala závrať...Tak čistý byl odraz hvězd v laguně.

Noc byla chladná, nad ránem klesly teploty pod nulu a ráno jsme ze stanu škrábali led. Posnídali jsme a naplánovali si výšlap s cílem objevení nových lezeckých cest a přiblížení se vrcholu Morro Nevado dosahujícího 4200 metrů nad mořem. Bohužel nebyl čas na zdolání vrcholu, museli jsme se stejný den vrátit až do Bucaramangy. Ale chtěli jsme se vrcholu alespoň přiblížit a prozkoumat zdejší skály. Tak jsme objevili další nádhernou lagunu, vysoké žulové skály, jezírka průzračné vody a další a další frajlechony.

Cestou zpátky k našemu základnímu táboru jsme se rozhodli ještě se porozhlédnout po té ztracené laguně z předchozí noci a... našli jsme ji a to docela rychle. Vedla k ní překvapivě vyšlapaná cesta, kterou jsme nějakou záhadou přehlédli. Na ostrůvku vybíhající do laguny jsme poobědvali, vrátili se do tábora, sbalili věci a zaveleli sestup. Ten nám šel poměrně rychle a brzy jsme byli opět u auta a domu dona Pedra. Na příště už máme domluvenou možnost pronájmu muly, aby nám pomohla vytáhnout nahoru věci, třeba na lezení...

Večerní návrat byl pořád ještě plný dojmů, projížděli jsme krajinou kolem 4000 metrů nad mořem, z údolí se valily mraky a foukal studený vítr. Výhledy byly divoké, očarující, mraky pod námi, občasné poryvy větrů nám tu a tam hnaly do cesty mlhu...

Vrátili jsme se unavení, bolaví a spálení, ale šťastní a s plány vrátit se co nejdřív a na delší dobu.
_______________________________________________________________________________
It had been my dream for a long time to see Páramo Santurbán and it came true this weekend. Here is something about páramos and why they are so special if you are interested: http://en.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1ramo

The closest páramo is in a short distance from Bucaramanga, only about a 100 km. But the problem is how to get there. The roads are mostly in a very bad shape, full of holes and stones. Most of the people here are using big jeep-like cars, but we decided to take our Peugeot 206.

We got from Bucaramanga, lying in about 900 metres of altitude, to Vetas where we stayed to aclimatize to its 3300 meters above the sea level. We played cards, dice and ate a lot from our supply of food. Well, there was not much more to do, in the gold-mine village in the end of the world.

The next day we drove on to the mountains and were looking for a place where to leave our car for two days. And there the real adventure begun – because we tried to get with our little Peugeot to places where we shouldn’t have tried and we got stuck in a little river. After two, almost three hours of shifting, lifting, underlaying and other cheerful manipulation in the ice-cold water we succeeded and saved the car. But the most important is that we kept smiling all the time and took everything as a part of our trip. We also met a local granpa, don Pedro, who helped us with the work and at the end accommodated our car. Equiped by instructions (there are no marked trails here, so it was better to ask) we took our backpacks and started the ascent.

I significantly felt the different altitude, breathing was harder, legs were heavier...But everything stabilized and we climbed to 3800 meters full of lakes and scarce „frailejons“. Juan Carlos, a friend who proposed the trip, wanted to take us to one specific lake and camp there. But even after two hours of walking we could not find it. The night came and we had to camp on a different place. We cooked fast, ate everything and went to sleep. Well, the guys did, I stayed a moment outside and enjoyed the amazing view of the reflection of the stars in the lagoon with rattling teeth.

I was standing on a cliff looking into bottomless darkness which was only in few places pierced by the brightness of starts. The world turned upside down and I was looking down into the universe. I felt dizzy for a moment...So clear was the reflection of the stars in the lagoon.

The night was cold and at dawn the temperature dropped bellow zero. In the morning we found frost on our tent. We had breakfast and planned our hike. The goal was to get closer to Morro Nevado, a peak reaching 4500 metres, and to see if there would be around some nice rocks to climb. Unfortunatelly we didn’t have time to climb the peak, we had to return to Bucaramanga the very same day. But on the way we discovered another beautiful lagoon, high granit walls, little lakes full of cristal-clear water and more frailejons.

On the way back to our base camp we decided to give it another try and to find the lost lagoon...and we found it surprisingly fast. There was quite a big path leading us directly there which we didn’t see the day before. We had our lunch on a piece of rock extended to the lagoon. Then we returned back to the camp, packed our stuff and started our hike back down. We were quite fast and rapidly reached our car and the house of don Pedro. For the next time we already have made a deal about renting his mule to take our bags, potentially with climbing stuff up there...

The evening return was still full of impressions. We were driving through a landscape in about 4000 meters above the sea level, the clouds were rolling from the valley and strong cold wind was blowing. The views were wild, we had the clouds bellow, occasional gust of wind blew the mist into our way...

We returned tired, aching and burnt, but happy and with plans to return back soon and for a longer time.
________________________________________________________________________________
Hace mucho tiempo quise conocer el páramo Santurbán y por fin llegó el día. Si los interesaría saber más sobre el único ecosistema de los páramos, pueden mirar acá en la Wikipedia: http://es.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1ramo_(ecosistema)

El páramo más cercano a Bucaramanga queda solo a 100 km. Pero el problema es como llegar allá. Las carreteras están generalmente en un mal estado, llenas de piedras y huecos. Mayoría de la gente está utilizando carros camperos acá, pero nosotros fuimos en nuestro Peugeot 206.

De la altitud de Bucaramanga de 900 metros subimos a Vetas donde nos quedamos para aclimatarse a los 3300 metros sobre el nivel del mar. Jugamos cartas, dados y comimos mucho de nuestras provisiones de comida. Bueno, no había mucho más que hacer en este pequeno pueblo minero en el fin del mundo.

El siguiente día continuamos a subir a las montanas y estuvimos buscando un lugar donde podríamos dejar el carrito. Y allá es donde realmente empezó nuestra aventura porque se nos ocurrió meterse con el carro a donde no hubiesemos debido y nos quedamos atracados en un río pequeno. Después de dos, casi tres horas de diferentes intentos de mover, desplazar y cambiar las rocas debajo del carro en el agua helada tuvimos éxito y salvamos el carro. Lo más importante es que ni para un momento dejamos de reírnos y todo lo tomamos como una parte de nuestro viaje. También tuvimos la oportunidad de conocer a don Pedro, un senor de la vereda, que nos ayudó con el trabajo y al final nos ofreció estacionar el carro en su casa. Equipados con instrucciones (allá no hay caminos marcados y por eso fue mejor preguntar) tomamos nuestras mochilas y empezamos a subir.

La altitud se hizo sentir, se me dificultó respirar, piernas parecieron más pesadas...Pero al final se estabilizó todo y nosotros subimos a algunos 3800 metros al páramo lleno de lagunas y frailejones. Juan Carlos, nuestro amigo y „guía“, nos quería llevar a acampar en una laguna específica (La Pintada). Pero aún después de dos horas caminando por allá no la podríamos encontrar. Llegó la noche y nos tocó acampar en otra parte. Rápidamente cocinamos, comimos y fuimos a dormir. Pues, los chicos fueron, yo me quedé afuera temblando en el frío y disfrutando las vistas hermosas de la laguna refleccionando las estrellas.

Estuve parada en un risco mirando en la oscuridad sin fondo que fue solo en un par de lugares perforada del brillo de las estrellas. El mundo dió la vuelta y yo estuve mirando abajo al universo. Por un momento me sentí mareada...Tan claro fue el reflejo de las estrellas en la laguna.

La noche estuve fría y al amanecer la temperatura bajó bastante. Por la manana encontramos escarcha en nuestra carpa. Desayunamos y planeamos el viaje. Nuestro objetivo fue acercarnos al Morro Nevado, cumbre de 4500 metros, y mirar si no encontramos algunos lugares para escalar en el futuro. Lamentablemente no tuvimos suficiente tiempo para seguir hasta el cumbre porque necesitamos regresar el mismo día a Bucaramanga. Pero descubrimos lugares hermosos en el camino – una laguna preciosa, rocas de granito altas, pequenos pozos llenos de agua cristalina y muchos más frailejones.

Cuando estabamos regresando al campo base nos dió por intentar otra vez a llegar a la „laguna perdida“ de la noche anterior...y llegamos bastante rápido. Había un camino ancho, como dijo Juan Carlos „una autopista“, que nos llevó hasta la Laguna Pintada. El día anterior no la vimos por algún misterio...Allá en una roca saliendo a la laguna almorzamos. Luego regresamos para empacar maletas y empezar la bajada. Nos fue bien y rápido llegamos a la casa de don Pedro. Para la próxima ya averiguamos la posibilidad de subir las maletas y el equipo (de escalada, será? J) hasta la primera laguna con su caballo...

El regreso a Bucara por la noche fue todavía lleno de impresiones. Estuvimos manejando por un paísaje en la altura de 4000 metros sobre el nivel del mar, los nubes estuvieron subiendo del valle y viento fuerte y frío soplando. Las vistas fueron salvajes, encima de los nubes y de vez en cuando el golpe del viento nos llevó la niebla...

Regresamos cansados, adoloridos y quemados, pero felices y con planes para regresar lo más temprano que sepueda y para más tiempo. 


Hvězdný tým - Juan Carlos & Edisson
All-star team - Juan Carlos & Edisson
Equipo de estrellas - Juan Carlos & Edisson
Momentka
Snapshot
Instantánea
Trochu velká kost, ne?
A little bit too big, don't you think?
Un poco grande el huesito, no?
Černá ovce s bílým znakem - říkali jsme jí Daniel ;)
Black sheep with a white sign - we called it Daniel ;)
Oveja negra con un senal blanco - la llamamos Daniel ;)
The road to heaven
Vetas, vesnice zlatokopů.
Vetas, the village of gold-diggers.
Vetas, el pueblo de los prospectores.
Modré nebe a studený vítr
Blue sky and a cold wind
Cielo azul y viento frío
Cestou k potoku, ještě nic netušíce :D
On the road to the stream, still not knowing :D
El el camino al río, todavía sin saber :D
Don Pedro
Jen se ujišťujeme, že vyrážíme na správnou cestu.
We're just checking that we know the right road.
Solo nos estamos asegurando que vamos por buen camino.
Pózování
Posing
Posando
Támhle nahoru musíme vylézt.
We have to get up to that mountain.
Tenemos que llegar hasta allá ariba.

A začíná fascinace "frajlechony".
And the fascination with "frailejons" begins.
Y empieza la fascinación de los frailejnes.
To abyste mi věřili tu noční zimu - ranní námraza na stanu.
So just that you believe me the night cold - a morning frost on the tent.
Solo para que me creen el frío durante la noche - la escarcha por la manana.
Další laguna a další frailejoni.
Another lake and another frailejons.
Otra laguna y otros frailejones.
Fascinující, jak heboučké byly.
Fascinating how soft are they.
Fascinante que eran tan suaves.
Jako bavlna
Like a cotton
Como algodón
Dream team :D
Tentokrát s průzračným jezírkem na pozadí
This time with a crystal clear lake on the background
Esta vez con un lagito cristalino en el fondo
Napijeme se?
Let's drink!
Beberemos!
Naše ztracená laguna a obědový ostrov
Our lost lake and a lunch place
Nuestra laguna perdida y lugar para almorzar

13. 3. 2014

Armenia (cz/en/es)

Tak jsem zase jednou vyrazila z Bucaramangy na cestu. Byla to cesta krátká, ale intenzivní. Mým cílem se stala Armenie, hlavní město jednoho z kávových regionů, Quindía. Poblíž Armenie leží mé milované Salento (viz starší příspěvky). A jak jsem se tam dostala? Autobusem, a bylo to něco přes 12 hodin cesty...

Pomocí kontaktů jsem se totiž dostala se svým projektem „Ventanas a Europa“ (Okna do Evropy) až do úžasné kavárny FIKA Café právě v Armenii. A chtěla jsem se osobně zúčastnit jejího zahájení. Díky lidem jako je Juan Carlos z kavárny FIKA a jeho baristi, jeho přátelé z fotografické školy a jejich přijetí mé výstavy jsem si opět uvědomila, jak moc pro mě tenhle projekt znamená. Byla to pro mě příležitost nejen pootevřít okna do Evropy lidem v Kolumbii, ale pootevřít řadu okýnek v mém osobním životě a poznávání světa. Nerada bych, aby to byla poslední zastávka, ale v tuto chvíli zatím nevím, kam by měly stopy projektu vést. Návrhy?

Vřelé přivítání se mi opět dostalo od kolektivu z kavárny Jesús Martín, která má v Arménii svou pobočku. Exkluzivní káva a příjemné plánování projektů do budoucna vonělo splněnými sny. Ale s tím je ještě spojena chvilka práce a odhodlání. 

Kamarád mého kamaráda je i můj kamarád, tak to opravdu bylo. Kamarád kamaráda Jessi a jeho rodina mě na ty tři dny přijali za vlastní a já se díky tomu opravdu cítila jako doma. Trávil hodiny průvodcováním a zasvětil mě do historie svého regionu, vzal mě mezi své kamarády a při lezení mi „hlídal záda“. Takový servis jsem si snad ani nezasloužila!

Při každé cestě se člověk něco naučí. Já jsem si z Arménie přivezla novou energii a podporu dělat věci, které mě baví a dělat je tak, jak mě baví a to beze strachu jít i trochu proti proudu.
_________________________________________________________________________________
So once again I hit the road and left Bucaramanga. It was only a short, but very intensive trip. The destination was Armenia this time, the capital of Quindio, one of the famous coffee regions. Very close to Armenia there lies my beloved Salento (you can see in some older entries). And how did I get there? By bus, it took me about 12 hours...

Through contacts I got my project „Ventanas a Europa“ (Windows to Europe) to the amazing cafeteria FIKA Café in Armenia. And I wanted to participate personally on the opening. Thanks to Juan Carlos from FIKA and his baristas, his friends from a school of photography and their warm welcome I realized again how much this project has meant to me. It was not only the oportunity for me to slightly open the windows to Europe to people in Colombia, but also to open many little windows in my personal life and on my way to discovering the world. I wouldn’t like to finish the project there, but for now I don’t know where the next steps of the project should lead. Any ideas?

I was again very cordially welcome by the people in the café Jesús Martín which has there, in Armenia, one of it’s cafeterias. Exclusive coffee and pleasant planning of our future projects smelled by fulfilled dreams. But reaching them is still includes a bit of work and dedication.

Friend of my friend is my friend, too. And so it was. My friend’s friend Jessi and his family recieved me as if I was on of theirs for three days and I really felt like home. Jessi spent hours being my guide and gave me an introduction to the history of his region, took me out with his friends and during climbing was watching my back. I couldn’t ask for more!

During every journey we learn something. And I came back from Armenia with new energy and support to do things which I love and do them as I wish and without fear to go a little bit against the flow.
_________________________________________________________________________________

Y una vez más salí de Bucaramanga a viajar. Fue un viaje corto pero muy intenso. Mi destino fue Armenia, la capital de un de los regiones cafeteros – de Quindío. Muy cerca de Armenia está mi querido Salento (más en otras entradas del blog). Y como llegué allí? En bus, y fue un viaje de más de 12 horas...

Con ayuda de algunos de mis contactos he podido mover mi proyecto „Ventanas a Europa“ a una cafetería maravillosa, a FIKA Café en Armenia. Y quise participar personalmente en la inauguración. Gracias a Juan Carlos de FIKA y sus baristas, sus amigos de la escuela de fotografía y su cordial bienvenida me di cuenta una vez más que este proyecto es muy importante para mí. Fue una oportunidad para mi abrir no solamente las ventanas a Europa para la gente en Colombia, pero también abrir varias ventanitas en mi vida personal y en el conocimiento del mundo. No quisiera que este es la última parada del proyecto, pero por el momento no sé a donde se debería direccionar el camino de Las Ventanas a Europa. Ideas?

Una bienvenida cordial me esperó también del colectivo del café Jesús Martín, que tiene en Armenia una de sus cafeterías. Un café exclusivo y planeación de projectos para el futuro olió a suenos cumplidos. Pero detrás de ellos hay todavía un poco de trabajo y dedicación.

El amigo de mi amigo es tambiém mi amigo. Y así fue. Amigo de mi amigo Jessi y su familia me recibieron para los tres días como su hija y me realmente sentí como en mi casa. Jessi pasó conmigo horas como mi guía turístico personal y me explicó mucho de la historia de su región. Me llevó donde sus amigos y durante la escalada me hizo espalda. No sé si merecí todo este servicio.

Durante cada viaje uno aprende algo. Yo me traje de Armenia nueva energía y apoyo hacer cosas que me gustan y hacerlas como me gustan y sin miedo nadar de pronto un poco contra el corriente. 


Genialita je: 1% inspirace. 99% káva.
The genius is: 1% inspiration. 99% coffee.

Se sušenkou nebo bez, káva tady vždycky chutná skvěle!
With or without a cookie, the coffee here always tastes good!
Con o sin galleta, el café aquí es siempre rico!
Mauricio & Jessi

- Dobře, tak mi řekni: jak máš rád své kafe?
- S tebou.
- Well, tell me: How do you like your coffee?
- With you.
Z Muzea zlata v Armenii
From the Museum of Gold in Armenia
Del Museo del oro en Armenia






A výstava už visí.
And the exposition is prepared.
La exposición ya está preparada.
Dvě z mých nejoblíbenějších
Two from my favourite ones
Dos de mis favoritas
 Je to jako v životě, záleží, na který detail se soustředíte. Ten pak vidíte ostře.
It's like in a real life, depends what do you focus on.
Es como en la vida, depende en que te enfoques
.
Celkem jsme vystavili 14 z původních 20 obrazů.
Altogether we displayed 14 from the original 20 photos.
En total expusimos 14 de los 20 originales cuadros.


Příprava špičkové kávy
Preparation of a perfect coffee
La preparación de un café perfecto


A samozřejmě kniha výstavy. Objeví se tam také jiná města?
And of course the project book. Will there appear also other cities?
Y por supuesto el libro del proyecto. Aparecerán también otras ciudades allí?
Detaily z parku naproti kavárny.
Details from the park in front of the café.
Detalles del parque en frente de la cafetería. 
Zahrajeme si?
Let's play!
Juguemos!