17. 3. 2015

Sao Paulo, Brazil I (cz/en/es)

Před deseti dny jsem opět opustila svou rodnou ves, spíše tedy město, a vyrazila na cestu. Se dvěma batohy a příručním zavazadlem jsem se cestou Opava - Praha (vlak), Praha - Londýn - São Paulo (letadlo) dostala do Brazíle. A věřte nebo ne, v Sao Paulu jsem stále. I když jsem tvrdila, že v tak velkém městě se nezdržím více než pár dní... Ale někdy věci dopadnou jinak, než byste si zpočátku mysleli.

Nejvíc mě asi překvapilo, že se mi město až tak velké nezdá, prostě vám ta jeho rozloha nepřijde. Žijete ve své čtvrti a do centra nebo do jiné čtvrti musíte leda do práce nebo na návštěvu. To se pak samozřejmě projeví, cesta metrem zabere i dvě hodiny a to ani nejdete přes celé město. Zjistila jsem, že São Paulo má shruba tolik obyvatel, jako celá Česká Republika. Trochu zvláštní představa.

Bydlím u kamarádů Luciana a Natalie a žiju méně turistickým způsobem života, než by se mohlo zdát. Všichni říkají "jasně, ty se máš, cestuješ!", ale já si zase uvědomila, že spíš prostě žiju na cestách. Ráno vstaneme, dáme si kafe, pak jdem každý cvičit, začneme pracovat (a co že dělám? píšu, překládám, sháním kontakty, učím se žít na volné noze a na vlastní pěst), oběd, procházka se psem, večeře, zajdem na pivko... Ano, jak mi opakovaně říká kamarád "tos nemusela lítat deset tisíc kilometrů za moře!!". Ale musela, vážení, musela. Není to toéž. A ani tady v SP neplánuju být pořád. Můj životní rytmus se mění podle místa, potřeby, počasí...
-----------------------------------------------------------------------
About a ten days ago I left my hometown and set off. With my two backpacks and a hand luggage I first took a train from Opava to Prague and then a plane Prague - London - São Paulo. And suddenly (if you can say that after spending a whole day on the road) I was in Brazil. Believe it or not, I am still in São Paulo even though I was convinced that in a city as big as this one I wouldn't stay longer than few days. But sometimes things turn out differently than we expect. 

I am staying at my friends Luciano and Natalia’s place and my life is less touristic than you might think. Of course everyone says “ah, you are so lucky, just travelling!”, but I realized that I am not travelling, I am much more living on the move. In the morning we wake up, have coffee, do our morning exercises, start working (what do I actually do? write, read, look for contacts, learn how to live and survive as a freelancer and on my own), then lunch, walking the dog, dinner, having a beer out...Well, as my friend already told me, “you didn't have to cross the ocean to do what you are doing”. However I had to, it’s different. It’s not the same thing. And this kind of life is ending soon. 

Probably the most surprising for me has been the fact, that the city doesn't seem so big. You simply don’t feel the size living in your neighborhood and leaving it only for work or visit of a friend. Sure, then you can definitely feel it when the metro ride takes about two hours and you are not even crossing the whole city. I discovered that the city of São Paulo has about the same population as my whole country. How crazy is that!
-----------------------------------------
Hace diez días dejé mi pueblo natal, mejor dicho mi ciudad, y salí. Con dos mochilas y una de mano fui primero de Opava a Praga con el tren y después Praga - Londres - São Paulo con avion y llegué a Brazil. Es casi imposible a creermelo, pero todavía estoy en São Paulo. Yo sé, casi juraba que en una ciudad tan enorme no me pude quedar más que un par de días, pero a veces la vida toma su propio camino y no le importa nada de lo que pensamos. 

En este momento estoy viviendo con mis amigos Luciano y Natalia y mi vida es mucho menos una vida de turista de lo que imaginarían. Por supuesto he escuchado mucho “ay, tanta suerte como tienes tu, estás solo viajando!”. Pero me di cuenta que no estoy viajando, que realmente estoy viviendo en el camino. Vivo una rutina normal, nos levantamos en la mañana, tomamos el café, hacemos cada uno su ejercicio, empezamos a trabajar… (y que és lo que hago? escribo, leo, busco contactos, aprendo como vivir y sobrevivir como independiente y por mi propia cuenta) Después almorzamos, vamos a caminar con el perro, cenamos, tomamos cerveza...Mi amigo me dijo “no necesitaste cruzar el océano para hacer allá las mismas cosas”. Sí y no. Si lo necesitaba. Es diferente. No es la misma cosa. Y además, esta vida en la ciudad se va a acabar pronto.

Lo que más me sorprendió en la ciudad es que no parece tan enorme, pues, el tamaño no se siente. La gente vive en su barrio y sale de esa “mini” ciudad solo para ir al trabajo o a visitar a sus amigos. Allí sí uno enfrenta la extensidad de la ciudad cuando un solo viaje con el metro se demora casi dos horas, sin cruzar la ciudad entera. Descubrí, que la ciudad de São Paulo tiene más o menos la misma cantidad de habitantes que mi país entero. Que locura!

Balicí šílenství před odjezdem...
The packing was driving me mad...
Estaba realmente enloqueciendo empacando la maleta...
Na některé věci není radno zapomínat
Some things simply cannot be forgotten
Algunas cosas no se pueden olvidar
Jedna z prvních věcí, co jsem si v Brazílii dala, bylo argentinské maté :) Natálie, moje kamarádka, je totiž Argentinka.
One of the first things I had in Brazil was an argentinian maté, because my friend Natalia is from Argentina.
Una de las primeras cosas que tomé en Brazil era maté de mi amiga Natalia de Argentina.
A dostalo se i na "empanadas" s vínem - míšení kulturních vlivů
And we also had "empanadas" - a result of a beautiful cultural mixture
También tuvimos empanadas - resultado de una mezcla cultural